Hůůů a hůůů

Honda HR-V sleduje módní trend malých SUV určených hlavně pro ženy na jejich denní městský a příměstský provoz. Je tedy malá rozměrem (4,3 metru), má vyšší pozici sezení pro lepší výhled, docela slušný kufr a zajímavé možnosti variability zdaleka ne obvyklé v tomto segmentu. K tomu dobře vypadá, je kvalitně udělaná, interiér je taky fajn – originální a vcelku funkční. Přidám k tomu tradičně vysokou (oprávněně) image Hondy a automat, o kterém budou ženy asi dost vážně přemýšlet. Pohádka se šťastným koncem? V případě testované verze ani náhodou.

Večeře, kytka, ale hlavně ne ten automat

Vezmi svou milou na večeři, kup jí kytku, klidně i opakovaně…hlavně jí nějak rozmluv kombinaci benzinového motoru 1.5 i-VTEC s bezstupňovou automatickou převodovkou. To je totiž spojení, které se fakt nepovedlo. Klidně jí zaplať kondiční jízdy s manuální převodovkou – máš na to budget 35 000 Kč, který stojí automat navíc a tvým cílem je tyhle peníze při koupi Hondy HR-V ušetřit.

Sen planety, ale řidiče určitě ne

Motor samotný označím za standardní – 130 koní se zdá celkem v pohodě, ale vzhledem k vyšší stavbě auta a pohotovostní hmotnosti 1,4 tuny to zrovna motor s výkonovou rezervou není. Ale dobře, s manuálem by to asi ještě šlo (nejezdil jsem s ním, ale musí to být lepší než s CVT). Motor patří do řady Honda Earth Dreams Technology – no, možná je to sen naší planety, ale řidičův teda ne. I když popravdě na vině je převodovka CVT a 130 koní výkonu je v tom trochu nevinně. Ale koho napadlo dát tohle dohromady… Tragická kombinace s bezstupňovou převodovkou CVT, což je teda typ převodovky, který mi nikdy k srdci nepřirostl, vyžaduje ve spojení s maloobjemovým méně výkonným agregátem jízdu se spoustou kompromisů – a chceš je dělat za 680 000 Kč? Zvyknout si musíš na téměř stálý zvuk vytočeného motoru, když předjíždíš, tak se motor vytočí třeba na 5000 otáček, které zůstávají konstantní, motor řve, auto nabírá na dynamice. Když si odmyslím otravnou zvukovou kulisu, tak samotná dynamika tak tragická není, když se volič přepne do režimu S, tak bych ani moc nepyskoval. Ale tohle opravdu není kombinace pro každého.

Třeba alespoň nežere

Jak si pohonné ústrojí stojí z hlediska spotřeby? Při klidné jízdě mimo město – a slušelo by se říct, že kvůli automatu to byla jízda nuceně klidná (vždyť mě předjel i Peugeot 207 SW!), jsem měl na trase dlouhé 250 km spotřebu přesně 6,0 l/100 km. Když jsem se naprosto v rámci rychlostních limitů „řítil“ po dálnici, odčerpal jsem z nádrže v průměru 7,5 l/100 km, ve městě pak byla spotřeba o dvě desetiny nižší. Taková jalová spotřeba – vzhledem k tomu, jak to nejede, tak ani není kdovíjak zázračná, ale průvan v peněžence ti taky neudělá.

Ale jinak dobrý auto

Nepovedená kombinace motoru a CVT je o to smutnější, že jinak je Honda HR-V v rámci svého segmentu docela povedeným autem, určitě nadstandardním. Líbí se mi zvenku i zevnitř, je kvalitně zpracovaná a je vidět, že tady už někdo přemýšlel. Kufr je vzhledem k rozměrům auta překvapivě velký (480 litrů není málo), dobře přístupný i využitelný a překvapivá je i variabilita, kde si s dovolením vypomůžu citací z oficiálních materiálů, než vymýšlet svoje formulace téhož. Honda HR-V má tři režimy:

• Utility – opěrák zadního sedadla se sklopí dopředu, sedák se zasune do prostoru pro nohy zadního cestujícího a vznikne rovná podlaha o maximální délce 1 845 mm.
• Tall – přední strana sedáku zadního sedadla se zvedne nahoru a dozadu a zůstane zajištěna ve svislé poloze. Vznikne tak nákladní výška 1 240 mm od podlahy ke stropu, která umožňuje uložit za přední sedadla vysoké předměty.
• Long – opěrák předního sedadla spolujezdce se sklopí dozadu do vodorovné polohy a zároveň se sklopí opěrák zadního sedadla dopředu. Vnikne tunel, do kterého lze umístit předměty dlouhé až 2 445 mm.

Pár detailů k dotažení

Týden s Hondou HR-V ukázal ještě pár dalších praktických poznatků. Vzhledem k tomu, že tohle auto chápu hlavně jako ženský vůz na rozvoz ratolestí do škol a kroužků, není mi úplně jasné, proč se někdo rozhodl udělat kliky zadních dveří takhle integrované. Jasně – design. Ale z hlediska praktičnosti to moc skvělé není, protože dítě na ně buď nedosáhne (jsou docela vysoko) a ještě ke všemu se samozřejmě kvůli nim dveře otevírají dost náročně, což je často pro menší děti, které už jsou ale u jiných aut naprosto samostatné, neřešitelný problém. Ke cti Hondě budiž řečeno, že taková Toyota C-HR to má řešené ještě deb****jc. Trochu horší byl i komfort odpružení na dírách ve městě, zde zvažte, jestli potřebujete 17palcová kola a nestačily by jen šestnáctky, no a na dotykovém displeji jsem občas musel ťukat víckrát, než to mělo požadovaný účinek – v dnešní době také spíše raritka.

Je Honda HR-V 1.5 i-VTEC CVT 2WD auto pro tebe?