Všechno je jinak

Výhradně na elektřinu

BMW i3 je na trhu k dispozici ve dvou provedeních – buď čistě elektrické (to jsem testoval já), nebo s prodlužovačem dojezdu, tedy malým spalovacím motorem, který slouží jako generátor pro dobíjení energie. Elektrická verze, jejíž dobití z běžné zásuvky trvá zhruba osm hodin, má reálný dojezd kolem 130 km a stejně jako u všech ostatních elektromobilů, je i i3 velmi citlivé na zatížení, styl jízdy či profil tratě, což jsou faktory, které dokážou akční rádius citelně snížit. Nebo naopak zvýšit, pokud se s autem naučíte jezdit a využíváte zejména jeho silnou rekuperaci (zejména v módu Eco Pro+), kdy vůz při odstavení nohy z akceleračního pedálu sám citelně brzdí až do zastavení. Zpomalení je tak výrazné, že auto dokonce samo rozsvítí brzdová světla. Je to jiné, ale lze tomu přivyknout – po chvíli zjistíte, že brzdu potřebujete opravdu jen výjimečně.

Zábava (nejen) na křižovatce

Pro řidiče elektromobilu je charakteristické, že víceméně od prvního okamžiku úpěnlivě sleduje dojezdovou vzdálenost a jeho jízdní styl se velmi rychle podřídí snaze jezdit co možné nejefektivněji. Ono, člověk se jen těžko jízdně odvazuje, když sedá do plně nabitého auta, které indikuje dojezd, při kterém vám u normálního vozu už skoro svítí rezerva, a vy hledáte nejbližší pumpu.  Moje spotřeba se během testu pohybovala kolem 15 kWh/100 km a jezdil jsem po městě i mimo něj jako typický zákazník. Auto nabízí velmi slušný jízdní komfort, díky pohonu zadních kol i překvapivou manévrovatelnost a agilitu a vůbec je s ním docela zábava jezdit. Tím spíš, že na stovku vystřelí za 7,2 sekundy a leckoho překvapí svou elasticitou a dravostí.

Ach, ty dveře – ne všechny inovace mi jsou po chuti

Jakkoliv oceňuji, že je u BMW i3 vše navrženo z gruntu nově a jsou zde při konstrukci použity poslední technologie. Například hliníkový modul podvozku je s prostorovým rámem karoserie z uhlíkových vláken spojen lepením a pouze čtyřmi pojistnými šrouby. Z hlediska využití auta mi z praktického hlediska nejvíce vadily protisměrně otvírané dveře. Ano, je to netradiční, líbí se to dětem, protože to je jiné, ale v praxi to přináší víc starostí než radostí – zadní cestující nevystoupí (mimochodem ani si nestáhne okénko), pokud neotevře dveře přední cestující, což je silně nepraktické třeba při přepravě dětí – nejde prostě jen přijet a vysadit/naložit, ale řidič musí vystoupit a zotevírat víceméně všechny dveře auta. A třeba při příčném parkování zůstávají cestující „uvězněni“ mezi dveřmi – trošku škatulata a daň za originalitu.

Tento test jsem připravil pro speciální přílohu týdeníku ECHO24.

Je BMW i3 auto pro tebe?