Audi bojuje kromě svých tradičních soupeřů BMW a Mercedes také s image značky, které chybí vyprofilovanost. Co na tom, že to podle mne není už možná deset let pravda, protože její hlavní konkurenti postupem času slevili ze svých hodnot. Dokonce bych řekl, že je Audi v tomto ohledu konzistentnější, než konkurenti – zatímco BMW zkomfortnělo a Mercedes zesportovněl, Audi stále drží svůj kurz. A po otestování nového modelu Audi A4 mohu s klidným svědomím prohlásit, že v nikdy nekončící konkurenční hře na přetahovanou aktuálně v žádném případě netahá za kratší konec.

Pět dveří, velikost Fabie, turbodiesel a automat… zní to dost obyčejně, co? Jenže je to Mini! Má vůbec tento symbol zábavy za volantem a rozjařeného životního stylu právo uvažovat tak usedle? Jsou značky, které si mohou dovolit experimentovat jak se jim zlíbí a zákazníci jim budou zobat z ruky. Mini je přesně ten případ a několik tisícovek kilometrů za jeho volantem mne přesvědčilo, že peníze v tomto případě neplatíte jenom za image, ale i za kvalitní jízdní zážitek.

Doba se změnila a benzinové motorizace, natož šestiválce, upadají v zapomnění. A tak už je dlouhá léta nejprodávanější verzí BMW řady 3 naftové provedení s označením 320d. V aktuální generaci má navzdory označení TwinTurbo pouze jedno přeplňování a výkon 184 koní, a protože jsem s ním během testování najel několik tisíc kilometrů, znám teď dost dobře jeho silné i slabé stránky.

Japonský kombík to nemá v nižší střední třídě vůbec jednoduché – Toyota by mohla vyprávět, Nissan a Mazda se do takových eskapád raději ani nepouštějí. Honda to tu a tam zkoušela a sále zkouší, což jí budiž připsáno ke cti. A aktuální modernizované provedení Civicu Tourer mne v mnoha ohledech přesvědčilo, že je to jedno z nejlepších aut v tomto segmentu – ze strany českých motoristů možná nedoceněné, a to hlavně kvůli tomu, že je cenovou politikou importéra naopak zase tak trochu přeceněné.

Aktuální generace Mercedesu třídy C ještě dále dokazuje, jak se vyrovnaly vlastnosti v prémiové střední třídě. Už dávno totiž neplatí, že by Mercedes C byl zásadně pro „starý“. Naopak, byl jsem sám příjemně překvapen, jak suverénní dokáže na silnici být, a to i s turbodieselem pod kapotou.

Turbodiesely o objemu 1,6 litru dnes nabízí kdekdo a jsou k mání od malých aut až po velké manažerské sedany. Jejich výkon, charakter i samotné sladění se zbytkem vozu jsou však dost rozdílné a těch skutečně povedených, aby člověk pohledal. A právě jeden z nich se nebojím označit za špičkový – jde o motor 1.6 i-DTEC v Hondě Civic. Proč mu tak fandím?

Naftové motory ke škodovácké zkratce RS v novodobé historii patří už od první Fabie RS 1.9 TDI. Nikdy nešlo o ryzí sporťáky – nejenže to u masové značky ani nejde, ale ona to vlastně ani sama nechce. A tak i poslední generace Octavie RS následuje s motorem 2.0 TDI v Evropě tolik populární trend silných naftových kombíků. Čekali jste zázrak? Musím vás zklamat, ale vlastně ne tak moc.

Nechci brát slovo boží nadarmo, ale v případě Mazdy 6 s atmosférickým benzinovým motorem to nejde jinak. Jsem vděčný, že alespoň jedna automobilka dokázala, že současná mánie malých benzinových turbomotorů není jedinou cestou.