Magické místo pro přespání

Benediktinský klášter Montserrat je vyhledávanou katalánskou turistickou atrakcí, a tak jsme během našeho pobytu u moře na Costa Brava několikrát přemítali, zdali se tam cestou zpátky vypravit či nikoliv. Nebude tam moc lidí? Jak je to tam s parkováním? Dá se vyjet až nahoru s obytňákem? A můžeme tam někde přespat? Ve volných chvílích jsme trochu hledali na netu a pár informací jsme našli zejména na německých diskuzních serverech, kde byly zmiňovány také problémy s parkováním v sezóně (my jeli v půlce července) či varování před zloději. K tomu nás na jednom stellplatzu vyplašil sousední Němec příběhem o organizovaných skupinách, které vám během půl hodiny obytňák nejen vykradou, ale víceméně i rozmontují. Ale co, když už jsme tady, tak tam zajedeme a uvidíme, jak to na nás bude působit, zní naše rozhodnutí a dopředu říkám, že se nic z tragických scénářů ani zdaleka nevyplnilo, ba naopak. Navštívit Montserrat obytňákem je skvělý zážitek se spoustou výhod.

Příjezd na Montserrat

Je fakt, že zejména v sezóně je Montserrat hojně navštěvovaným místem, takže je s obytňákem vhodné plánovat i dobu příjezdu. My jsme pohodlně sjízdnými serpentinami vyšplhali na centrální parkoviště cíleně až v podvečer kolem 17:30 a klidně jsme mohli dorazit i později. U závory bereme lístek a vyrážíme dále do kopce, kde nacházíme místo, kam se s obytňákem v pohodě vejdeme. Mimochodem, pokud byste už blíže klášteru žádné místo nenašli, nezoufejte, příjezdová silnice končí kruhákem, kde se bez problémů zase otočíte na cestu dolů. S obytným autem musíte parkovat na běžném parkovišti pro osobáky, které je ve svahu a přes den bývá skutečně plné. Pokud ale přijedete v čase, kdy většina lidí pomalu odjíždí, je to úplně v klidu. Jenom ten svah není úplně vhodný na spaní, ale i to se dá vyřešit – o tom později. Máme čas, turistů je celkem málo a díky všudypřítomným kamerám na parkovišti s klidem odcházíme na večerní průzkum Montserratu. Jediné, nad čím pořád dumáme je, proč jsme tady v půlce července jediný obytňák. Ne, že bychom čekali nějaký zásadní nával, ale že tu kromě nás nikdo s obytným autem nebude, to nás docela překvapuje.

Líná huba, holé neštěstí, aneb jak získat nejlepší místo na spaní

Cestou ke klášteru míjíme parkoviště pro autobusy, které je víceméně celé zaplněné, ale jeho rovná plocha přímo říká, že tady by se spalo úplně nádherně. Na německých diskuzních fórech jsme se dočetli, že někteří návštěvníci s obytňákem se dohodli s obsluhou parkoviště, že je nechala přes noc na BUS parkingu, takže to také zkoušíme. Chlapec je milý, umí trochu anglicky, říká, že to nebude problém, ale že raději ještě zavolá šéfovi. Jako správní Češi tušíme problém, jenže ten se nekoná, tady jsou lidi v pohodě. Šéf tedy náš záměr schvaluje, jen máme na parkoviště pro autobusy přijet až po osmé hodině, když budou odjíždět a ráno z něj máme vypadnout před osmou, aby nebyli autobusáci naštvaní, až začnou navážet turisty. To dává smysl. Žádná buzerace, žádný problém, pravidla jsou jasná. Cestou zpátky k autu vidíme na autobusovém parkingu pouze čtyři autobusy, a tak v autě čekáme až postupně odjedou. Je asi 19:45 a na parkingu podle nás zůstal už jen jeden, chceme vařit večeři, tak se přesouváme nahoru na rovinu (máme tam vjet protisměrem místem bez závory, kudy se vyjíždí). Jenže ouha. Sotva zaparkujeme, začnou najíždět dlouhé busy jeden za druhým pro várky turistů, kterým skončila večerní prohlídka. Tohle jsme uspěchali a pohledy autobusáků nás v tom utvrzují. Tak zase na chvíli mizíme trochu níž, kde už spořádaně čekáme, až zase většina autobusů neodjede. Mimochodem, některé autobusy zůstávají přes noc, takže jen počítání těch, co kolem vás projedou nahoru a dolů vám nepomůže :-).

Jedinečné místo s úžasným výhledem

Kolem čtvrt na devět vyrážíme na druhý pokus. Tentokrát už je BUS parking skoro prázdný a nikdo další nepřijíždí. Pohoda. Stavíme se na kraj s výhledem a můžeme potvrdit, že tu skutečně dost fouká. Dáváme večeři, vínko, koukáme do údolí i na Montserrat postupně se halící do tmy. Tohle místo má fakt atmosféru. Servisní zázemí pro obytňáky tu samozřejmě žádné není, ale zjišťujeme, že je tu i přes noc otevřené poměrně čisté WC, které sice nevyužijeme, ale jako info pro ostatní se to může hodit.

Brzká ranní túra

Noc proběhla vcelku klidně, dokonce jsem si ráno zafotil Montserrat nasvícený vycházejícím sluncem (docela doporučuji si přivstat, když už jste na tak výjimečném místě). Kolem sedmé se přesouváme zase níže na parking pro osobní auta, dáváme snídani a když se začínají objevovat první turisté, my už jsme nachystáni na túru kolem Montserratu. Má zabrat zhruba dvě hodiny a už takhle ráno je pěkné vedro – vezměte si s sebou skutečně dost vody! Kolem jedenácté jsme zpět, parkoviště se kolem nás zaplnilo, nějaký Rusák v Toyotě Land Cruiser se rozhodl, že zaparkuje na milimetry vedle nás, protože proč by stál o zhruba 50 metru dál, kde je místo…no, den si nenecháme zkazit a rychle mizíme z toho začínajícího chaosu.

 

Pozor na placení! Ať neplatíte tarif autobusu.

Ze zahraničních diskuzí jsem vyčetl, že parkovací automat často obytné auto zařadí do kategorie autobusů, a tak místo 6,50 Eur za 24 hodin zaplatíte asi 50 Eur. A to prostě nechceš, a tak doporučuji stejné řešení, jako jsme zvolili my – parkovné se totiž kromě automatů dá zaplatit i při výjezdu přímo u obsluhy, která vám samozřejmě naúčtuje správný tarif. V roce 2019 to bylo již zmíněných 6,50 Eur, což považuji za nocování na tak skvělém místě, pod kamerami a s možností si ráno udělat pěkný výlet, jako skvělou cenu. Parkoviště u pražské ZOO stojí víc…