Atlantik, portské a pohoda

Poté, co jsme v roce 2016 vyrazili s obytňákem k Atlantiku do Španělska a zjistili jsme, že nám tenhle region dost vyhovuje, jsme se rozhodli, že v létě 2017 protáhneme náš akční rádius a pojedeme až do Portugalska. Protože to byla fakt docela dobrá dovča, rozhodl jsem se sepsat pár postřehů a tipů, které pro vás mohou být užitečnou inspirací. Rád bych napsal cestopis, ale na to zatím fakt nemám čas.

Je to lán cesty, ale nebojte se

Vždycky, když mi někdo říkal, že jel do Portugalska autem, jsem to moc nechápal. Připadalo mi to fakt daleko, jenže obyťnák tyhle vzdálenosti zkrátí, resp. je učiní dosažitelnějšími. My jsme měli v plánu nejet nejkratší cestou do Portugalska (chtěli jsme projet hlavně jeho severní část nad Lisabonem), ale i během cesty si to trochu užít a rozložit hlavně kvůli dětem. Takže jsme vyrazili z Prahy a dorazili na stellplatz ve francouzském Dolé, pak pokračovali po okreskách (dálnice jsou ve Francii pro obytňáky fakt nesmyslně drahé – klidně i 27 EUR za necelých 200 km!) k Bergeracu a následující den už jsme dorazili do kempu na španělském pobřeží Atlantiku poblíž Llanes. Tam jsme si orazili asi tři dny a vydali se dál po pobřeží a pak do Santiago de Compostella (i zde je na centrálním parkovišti možnost obytňák zaparkovat i přes noc – asi 12 EUR) Ve Španělské Asturii se dají najít jak stellplatzy zdarma, tak placené (kolem 10 EUR) či kempy, kde i v sezoně za rodinu a obytňák s elektřinou zaplatím kolem 35 EUR. To je víceméně polovina toho, co si řeknou nenažraní Francouzi, kde je ještě ke všemu problém s kapacitou a vše je přeplněné.

Atlantik prostě milujeme

Atlantik máme hodně rádi. S Jadranem či Středozemním mořem ho samozřejmě nejde srovnávat, je studenější, divočejší, nebezpečnější, ale je to prostě oceán. Děti se vyblbnou na bodyboardech ve vlnách, na plážích je vždycky místo, píseček pěknej, mušle se dají sbírat a skoro každou pláž hlídají plavčíci. Kvůli silnému přílivu a zrádnosti vln musíte někdy počítat s tím, že vás (oprávněně) nenechají vlézt do oceánu ani po kotníky, ale to k tomu holt patří. Portugalsko potěší surfaře, lokalit, kde si mohou zajezdit či se začít učit, je tady fakt dost. Místy potěší i cyklostezky podél pobřeží, takže jsme i natočili nějaké ty kilometry na kolech, když už jsme je táhli s sebou. V této souvislosti mimochodem bacha na retardéry, jeden jsem trochu přehlédl a ohnul držák s koly, takže jsem po příjezdu musel kupovat nový.

Portugalsko: kempy a stellplatzy

Čím jsou děti větší, trávíme více času na stellplatzech a parkovištích, nicméně jednou za tři čtyři dny se jedeme trochu zkultivovat i do kempu a třeba užít i bazénu. Pro dovolenou s obytným vozem je v Portugalsku fajn, že je zde dost příležitostí ke spaní na divoko a ani jednou jsme se necítili nějak nebezpečně, naopak často jsou to skvělá místa na pláži nebo v její těsné blízkosti. Některé stellplatzy jsou evidentně dost vyhlášené, takže zde tráví dovolenou řada Němců nebo Holanďanů i s dětmi. Ale i tak je to často větší pohoda než v kempech. Kempy jsou v Portugalsku spíše jednodušší a připravené více pro stany a pronájem chatek, než pro obytná auta.

Co vidět?

Sami si dopředu moc itinerář neděláme a reagujeme až na místě podle počasí, času, možností atd. Nicméně pokud už do Portugalska jedete a budete stejně jako my pobývat spíše v jeho severní části, doporučuji určitě Porto (i s obytňákem se dá zastavit i přespat u řeky Douro a dojít do centra cca 2 km) – to nás učarovalo a je to město, kam se (bez dětí) chceme určitě ještě vrátit. Strašně příjemná atmosféra, nic přešlechtěného a vyumělkovaného, nic turisticky úplně přeplněného… prostě místo s atmosférou. A sklepy s portským vínem na protějším břehu – tady by se bez dětí dal strávit fakt pěkný víkend. Pěkná je i pobřežní oblast v okolí Aveira – najdete tu pár kempů i dost příležitostí, kde spát na divoko. Mrknout se může i do Nazaré, které se pyšní světovým rekordem ve výšce vlny sjeté na surfu (30 metrů!) a zajímavý je i výběžek s městem Peniché. Tam jsme naše putování pomalu otočili a vydali se trochu vnitrozemím zpět, abychom ještě projeli kolem řeky Douro, a i to se tuze vyplatilo – moc pěkné!

Co ochutnat?

Určitě si kupte pořádnou španělskou šunku, k tomu pikantní zeleninové špízy Banderillas a třeba nějaké dobré víno z oblasti řeky Douro. V Portu si dejte alespoň chvilku na degustaci portského vína a kupte si i nějakou lahvinku domů. Ceny jsou přijatelné (od cca 8 EUR za lahev) a výběr opravdu veliký. V Portugalsku si pak můžete dát třeba jejich typickou francesinhu.

Celkem ujeto 6200 km za 25 dní

Od Doura jsme jeli domů poměrně nezáživnou západní částí Španělska přes Zamoru-Vallalolid-Burgos-Vitoria-Gasteiz-Donostia-Bayonne a pak do Francie k řece Lot najet zase pár kilometrů na kole poblíž malebného města Cahors. Tam jsme byli tak dva tři dny a poté vyrazili opět přes Dolé k domovu. Sepsal jsem to všechno hodně narychlo a strašně stručně, já vím, ale více než detailní cestopis jsem chtěl posloužit jako inspirace k tomu, že se takhle dlouhá cesta vyplatí. Závěrem pár čísel: na cestě jsme byli 25 dní, ujeli jsme zhruba 6200 km, auto žralo kolem 11,5 l/100 km, takže jsme hrdlem nádrže prolili naftu za asi 20 000 Kč, což byla také nejdražší položka celé dovolené. Za kempy a stellplatzy jsme za celou cestu utratili asi 6000 Kč, ale mohla by to být klidně i 0 Kč, kdybychom nechtěli čas od času vyhovět dětem s kempem s bazénem. Dálnicím jsme se snažili spíš vyhýbat, i tak jsme za placené úseky ve Francii, Španělsku a Portugalsku dali asi 3000 Kč.