Pisa obytným autem. Kde zaparkovat a kam zajít na pizzu?

Stellplatz Pisa

Do Pisy přijíždíme v brzkém odpoledni a vyhlídnutý máme stellplatz Parcheggio Camper Via di Pratale (Via di Pratale, 76, 56127 Pisa). Jedná se část velkého parkoviště ohrazenou plotem a určenou pro obytná auta. Na samotném parkovišti se s obytňákem oficiálně stát nedá, ale když je stellplatz plný (viz. dále), tak si s tím tady nikdo moc hlavu neláme. Umístění stellplatzu je ideální, protože k šikmé věži lze dojít procházkou pěšky za cca 30 minut, nicméně už příjezd vám trochu zvedne adrenalin. Ať koumáme jak koumáme, je příjezd na stellplatz skrz klenutou bránu v hradbách s označenou výškou 3,20 metru, což jsme přesně my. Nicméně projet se dá…

Na samotný stellplatz se vjíždí přes závoru s vrátným, který nám ukazuje, kam si máme stoupnout. Míst s elektřinou je jen několik, a ta jsou plná či rezervovaná. Takže jsme bez proudu, ale to neva. Stojí se normálně na asfaltu dost blízko u sebe a stellplatz s kapacitou asi 40 míst se poměrně rychle plní. Zjišťujeme, že Italové mají v pátek státní svátek, takže možná máme spíše jen smůlu a v jiné termíny to nebude tak hrozné (i když v sezoně asi ano). Jsme rádi, že jsme přijeli včas a máme své místo. Volně na nehlídaném parkovišti bych auto zítra úplně nechávat nechtěl, možná jsme přecitlivělí plašani, ale pár dodávek v okolí, v kterých evidentně dlouhodobě bydlí celé rodiny kočovných Italů (může se to tak ještě říkat, že jo?) nutí středoevropana k ostražitosti. Cena za stellplatz je bez elektřiny 12 eur, což nám za ten klid stojí a ani mi to vzhledem k tomu, že jsme Pise, nepřijde nějak přemrštěné.

Večerní pizza v Pise

Děti projevily přání, že by k večeři rády pizzu, takže večer za tmy vyrážíme s pomocí Google Maps na průzkum okolí. Děti zůstávají v autě a koukají na TV a my po cca 10 minutách objevujeme Pizzomane (Via Provinciale Calcesana 36) – typické italské bistro s pizzou. Mají solidní výběr, objednáváme si do krabice s sebou, platíme opět vcelku sympatické částky 7-10 eur. V autě si pochutnáme, zapijeme vínkem, koukneme na telku a jdeme na kutě.

Hurá k věži. Je šikmější, než jsme čekali.

Ráno vstáváme kolem 7:30, je chladněji, ale sluníčko, takže po snídani docela rychle vyrážíme k šikmé věži a těšíme se na pěkný den. Je to pěšky zhruba 30 minut a navigace není složitá. K šikmé věži přicházíme ještě v rozumnou dobu, takže prvních pár fotek zvládáme pořídit bez vyložených davů turistů. Ti se začínají valit až tak kolem desáté. Opět to vzhledem k termínu (začátek listopadu) není vyloženě masakr, ale i tak je tato turistická atrakce navštěvována evidentně celý rok a hodně. Na povinné kafíčko si odskočíme za hradby Náměstí zázraků (Piazza dei Miracoli), kde počet turistů rapidně poklesne, ale zato přibydou stánky s poměrně nevkusnými suvenýry. Ale kafe mají dobré! Pak neodoláme a ještě zajdeme na oběd (zase pizza a špagety) a vracíme se zpět k autu. Kolem 14 hod odjíždíme směr Lucca a dále pak Modena. Italský roadtrip se nám blíží ke konci…