7 tipů, jak si maximálně užít veteránskou rallye

O takzvané setinové rallye se zajímám zhruba od roku 2000, kdy se teprve začaly v Evropě objevovat první podniky tohoto druhu, a od té doby jsem si jich i pár sám zajel (zejména Sachsen Classic mého tehdejšího mateřského vydavatelství). Před třemi lety jsem se s týmem kolem Classic Rallye pustil do průkopnického organizování podobných akcí i u nás, takže si „užívám“ přípravu setinových rallye v českých podmínkách. Pozvánka od Škoda Classic na letošní Hamburg-Berlin-Klassik pro mne tedy byla cenná hned z několika pohledů – nejenže se řadím k těm, kteří se na rallye nejdou jen projet, ale ambiciozně chtějí zajet co nejlepší výsledek, ale budu mít také možnost pozorovat organizaci velké třídenní akce se 185 posádkami a 755 kilometry zakreslenými v roadbooku… a protože mi spolujezdce bude dělat moje manželka, čeká nás bezesporu i test v oblasti partnerského soužití.

Z načerpaných dojmů a zkušeností jsem pro vás připravil 7 tipů, jak si veteránskou  soutěž co nejlépe užít:

1. Volba spolujezdce, aneb angažování manželky nemusí skončit rozvodem

Před startem v Berlíně u Olympijského stadionu – po třech dnech v cíli jsme se tvářili zhruba stejně, takže žádná krizovka…

Pokud se rozhodnete vyzkoušet se svým veteránem setinovou rallye, což vřele doporučuji, neobejdete se bez spolujezdce. Vzhledem k tomu, že spolu strávíte v autě spoustu hodin, zažijete zajímavé i nudné chvíle, budete se potit v uzavřeném prostoru, pít z jedné lahve, vztekat se, dohadovat, stavět na malou, zkrátka k sobě budete mít intimně dost blízko, neměl by váš spolujezdec být někdo, koho vyloženě nesnášíte. Ano, je to nadsázka a je mi jasné, že si člověk do kokpitu nevezme nějakého blba, ale na druhou stranu opravdu stojí za zmínku, že by mělo jít o odolnějšího jedince, který by měl být kromě toho i schopen občas kouknout za jízdy do roadbooku, aniž by se mu hned udělalo špatně, měl by zvládnout práci se stopkami, trochu se vyznat v počítání a přepočtech a vůbec udržovat na palubě klid, pořádek a systém. Přesně jako moje manželka :-)

2. Výběr auta jako nedílná součást strategie

Škoda 1000 MB Rally se pro tento typ soutěže zcela osvědčila – není totiž potřeba kdovíjaký výkon, mnohem důležitější je spolehlivost a agilita.

Je mi jasné, že ne každý má možnost si vybrat z více veteránů a youngtimerů, takže samozřejmě vyražte s tím, co máte k dispozici. Auto by ale na takový podnik mělo být 100% připraveno. Opravdu se vyplatí detailní kontrola techniky a výbavy, aby vás něco nezaskočilo daleko od garáže s velmi omezenou možností oprav. Pokud máte možnost výběru vozu, otevírá se vám širší strategické pole – lze totiž částečně taktizovat s rokem výroby tak, abyste třeba byli ve třídě automobilů, kde jich je méně a zvyšuje se díky tomu šance na lepší umístění alespoň v hodnocení třídy. Stejně tak můžete volit auto, které je vhodné pro charakter rallye a trasy. Jasným trendem posledních let je stoupající počet youngtimerů ve startovním poli a s tím související úbytek vozů předválečných. Je to logický důsledek stoupajících náročností rallye – předválečná auta jsou náročnější na provoz, náchylnější k poruchám (opravy jsou kromě toho i finančně náročnější), často těžkopádné vozy nemají dostatek výkonu a hůře se ovládají v testech přesnosti. Samozřejmě – čest výjimkám!!! Většinu startovního pole tedy tvoří automobily z šedesátých a sedmdesátých let. Přesně jako naše Škoda 1000 MB Rally – jedná se o exemplář původně z roku 1967, který byl však koncem osmdesátých let upraven pro nasazení v náročných dálkových soutěžích. Má za sebou tedy podniky typu Panama-Aljaška či Londýn-Mexiko. Tohle auto ze Škoda Muzea už docela dobře znám, absolvoval jsem s ním před pár lety také Sachsen Classic, když mi společnost na palubě dělal Honza Kopecký. Embéčko má poladěný motor 1,3 litru s výkonem 90 koní, pětistupňovou převodovku spíše s delšími převody, sportovní sedačky, jež jsou pohodlné i pro delší cesty a trubkový rám, aby byla iluze závoďáku téměř dokonalá. Během rallye jsme měli spotřebu kolem 10 l/100 km, což je rozumná hodnota. Auto má sportovně chraplavý zvuk, což v kombinaci s karoserií polepenou reklamami téměř do posledního čtverečního centimetru vzbuzuje zájem publika – kromě toho jsou Škodovky v tomhle regionu již tradičně dost populární. Dynamika auta sice není kdovíjaká, ale to v tomhle typu soutěží není skoro žádný hendikep.

3. Volba rallye – preferujte profesionálnější a náročnější podniky

Pokud je akce velká a profesionálně připravená, budou zážitky mnohem intenzivnější a dlouhodobější.  Logickým důsledkem je samozřejmě vyšší cena za startovné a další výdaje.

Veteránská rallye je hlavně o zážitcích, které v ideálním případě přetrvají na celý život. I z toho důvodu jednoznačně doporučuji naplánovat si svůj kalendář tak, abyste v něm měli minimálně jednu opravdu velkou profesionální  akci. Ano, bude to dražší – ale pokud organizátoři chtějí přichystat účastníkům co možná nejlepší program a zábavu, bez peněz to zkrátka nejde. U akcí vysoké úrovně – a Hamburg-Berlin-Klassik mezi ně samozřejmě řadím, vás kromě pestrých a náročných testů přesnosti (ve 20 testech bylo celkem měřeno 39 úseků s přesností na setinu sekundy) čekají i vjezdy přímo do center měst se spoustou diváků, profesionálně připravený roadbook o téměř 180 stranách, kvalitní catering a doprovodný program. Samozřejmostí je také případné zajištění odtahu či základního servisu. Nudit se na takových akcích nebudete, naopak, program začíná brzo ráno a často končí až v pozdějších večerních hodinách. Mezi přáteli, kteří sdílejí stejnou vášeň pro stará auta čas plyne stejně nějak jinak…

4. Mechanické nebo digitální stopky?

Rekognoskujeme terén před vjezdem do testu přesnosti. 

Jedno z rozhodnutí, které vás před startem čeká, je volba způsobu měření času během celé rallye. Můžete zvolit standardní digitální techniku (stopky, mobily, hodinky s baterií…) nebo klasiku v podobě natahovacích mechanických stopek, která ke starým autům lépe patří, ale je samozřejmě složitější na obsluhu a přesnost. My jsme tentokrát zvolili digitální stopky, které jsou samozřejmě jednodušší i pro měření delších časových úseků. Na druhou stranu jsme touto volbou byli zároveň konfrontováni s posádkami, které mají ve svých autech naprosto speciální digitální měřicí techniku, která maximálně eliminuje vliv navigátora – např. kombinované digitální stopky s předem naprogramovaným odpočtem času s pípáním přímo do ucha řidiče či přesně kalibrované tripmastery pro měření ujeté vzdálenosti. Kdybych býval tušil, že se pořadatelé rozhodli zvýhodnit všechny ty, kteří používají mechanické stopky koeficientem pro trestné body s hodnotou 0,8, jednoznačně bych zvolil mechaniku – přeci jen mít o 20% méně trestných bodů je docela výhoda. Tak či tak vězte, že je víceméně nutné mít s sebou minimálně dvoje (lépe troje) stopky. My jsme moc nešpekulovali a kromě jednoho testu, který trval až do druhého dne, jsme všechny ostatní jeli na jedny stopky s počítáním směrem nahoru. A šlo to.

5. Jak se trefit na setinu přesně?

Přídavná přední rampa našeho embéčka ztěžovala přesnější odhad momentu protnutí světelné brány…

…a tak jsme s mechaniky týmu Škoda Classic vymysleli vychytávku z brčka (uzmuli jsme na večerní párty v Autostadtu), do kterého jsme „zapouzdřili“ táhlo od dveří z bedny s náhradními díly. Budu věřit tomu, že nám to pomohlo :-)

Testy přesnosti jsou alfou omegou úspěchu v celé rallye. O co jde? V principu o to, že dopředu znáte díky schematům v roadbooku vzdálenost a cílový čas, během kterého musíte úsek projet. Vše se měří na setinu sekundy přesně a za každou setinu odchylky od stanoveného času, a to jak do plusu tak do mínusu, dostanete jeden trestný bod. Kromě toho nemsíte v testu zastavit – kola musí být stále v pohybu, byť třeba jen nepatrně (tzv. rolling). Nejlepší posádky dosahují jednociferných odchylek, nezřídka se podaří zajet i čistou nulu. Na Hamburg-Berlin-Klassik mne již od první zkoušky překvapila kvalita startovního pole. Ne, že bych si nějak zvlášť fandil, ale když jsme hned v prvním testu měli 44 trestných bodů (což není úplně špatné) a umístili jsme se až 95. trochu jsem zbystřil. Zajet v téhle rallye nějaký rozumný výsledek bude těžší, než jsem předpokládal. Strategií na průjezdy testů přesnosti je několik a každý ať si samozřejmě zvolí ten, který mu nejlépe vyhovuje. My se snažíme startovní bránu projet spíše rychleji a postupně zpomaloat s blížícím se cílem, který zase protneme poměrně rychlou akcelerací na jedničku v momentě, kdy si myslíme, že přišel „náš čas“. Spolujezdec tedy zapíná stopky a počítá (nahoru nebo směrem k nule) a řidič koriguje rychlost a trefuje brány, přičemž musí sledovat i jejich typ – může se totiž jednat buď o světelný paprsek, který začíná měřit v momentě, kdy jej přerušíte přední částí auta, nebo o tlakovou hadici (tzv. Schlauch), která sepne teprve poté, co ji přejedete předními koly. Vypadá to složitě… a je to složité :-)

6. Klidná hlava = dvě třetiny úspěchu

V cíli Hamburg-Berlin-Klassik 2015 – po 755 kilometrech, během nichž vládl na palubě převážně harmonický klid, jsme dojeli 19. z celkového počtu 185 týmů.

Jaký je recept na úspěch v takové konkurenci? Základním pravidlem je neudělat během celé rallye žádnou velkou chybu – zkrátka pořád si jet to svoje, podávat co možná stabilní výkon, nenechat se rozhodit, být v klidu a v pohodě. Zní to možná až příliš mentorsky, ale alespoň u nás se vyplácí příprava na testy  ještě v klidu s dostatkem času před startem a pak se bez zbytečných emocí (pozitivních i negativních) koncentrovat na test jako takový. Jak už jsem psal, jedzíme velmi jednoduchý způsob počítání času směrem nahoru a případné složené úseky kumulujeme do celkového cílového času. Má to samozřejmě řadu nevýhod v riziku kumulování nepřesností, ale na druhou stranu se nám daří zajíždět stabilní výsledky celou rallye. Takže i tento jednoduchý způsob může ve svém důsledku znamenat celkové 19. místo ze 185 týmů.

Testy  přesnosti mohou vypadat i takhle – 7 měřených úseků „z jedné vody načisto“… u kafe a míchaných vajíček se to plánuje přeci jen lépe, než ve stresu těsně před testem.

7. Co dalšího si hlídat?

Palubní karta je pro každou etapu základním dokumentem – sbíráte do ní průjezdní i tajná razítka a měl by se dodržovat stanovený cílový čas etapy s přesností na minutu. S tím si ale organizátoři letošního ročníku Hamburg-Berlin Klassik hlavu vůbec nelámali…

Během rallye musíte mít oči na stopkách a být stále ve střehu. Ne, že by na vás čekaly nějaké vyložené záludnosti, ale jedna nedbalost se může dost vymstít a zhatit celé snažení. Třeba takové tajné průjezdní razítko – bylo jenom jedno za celé tři dny a pozorný navigátor by ho odhalil i v roadbooku, nicméně stejně jej minulo 33 týmů, kterým pořadatelé vcelku nekompromisně přidělili 500 trestných bodů – a měli po ptákách. Dalším tipem pramenícím ze zkušenosti je, že řidič by měl v testu přesnosti protínat brány podle toho, co vidí před sebou a ne podle toho, co je v roadbooku. Nemělo by se to stávat, ale stane se, že je v roadbooku například zakreslena jako startovací brána tlaková hadice, ale ve skutečnosti je na místě postavená světelná brána, což zásadně ovlivňuje způsob vjíždění do měřené sekce. Tereza si tohoto rozporu (konkrétně test č. 11) naštěstí všimla včas, takže jsme ho zajeli s pouhými 11 trestnými body. U posledního testu v Hamburku se nám zase stalo, že červená cedule s šachovnicí označující konec testu byla spadlá na zemi, takže jsme měřicí brány, které jsou nízko při zemi, uviděli na poslední chvíli. Navigátorům doporučuji, aby stále věřili sami sobě – to, že jedete v koloně za dalšími účastníky ještě automaticky neznamená, že jedete všichni správným směrem…

Pro mne další zkušeností bylo, abych se příště více dopředu zajímal o pravidla a počítání bodů. Každá soutěž to má samozřejmě trochu jinak a mohu zodpovědně říct, že celkem znám běžný standard hodnocení, ale konkrétně letošní Hamburg-Berlin-Klassik mne překvapil dvěma novinkami – první byl již zmíněný koeficient 0,8 pro trestné body posádek používající mechanické stopky, druhou pak fakt, že se při zpracování výsledků škrtaly trestné body z nejhůře projetého měřeného úseku, a to za každý den a ne (jak je běžné) za jeden úsek během celé rallye, což samozřejmě trochu nahrává těm, kteří se dopouští každý den větší chyby. Zkrátka, pravidla si detailně prostudujte dopředu, i takto strávený čas vám může pomoci v celkovém pořadí.

Vjíždíme do Hamburku po jednom z mnoha mostů… ještě netušíme, že nás před cílem čeká ještě trocha kufrování.

Hlavně si to užijte!

Velká veteránská rallye má úžasnou a jen těžko popsatelnou atmosféru. Užijte si ji! O zábavu jde v první řadě, takže neriskujte zbytečně nebezpečnou jízdou, nestresujte se, když se vám něco nepovede, a záhy zjistíte, že se postupně zlepšujete. Na akcích tohoto typu potkáte spoustu zajímavých lidí, nebojte se dát se s nimi do řeči – moje osobní zkušenosti je, že se během rallye víceméně smazávají společenské i finanční rozdíly mezi účastníky a v družném hovoru lze zachytit majitele vozu za miliony eur s účastníkem, který jede v youngtimeru za pár set tisíc korun. A právě přátelská komunitní atmosféra ideálně skloubená se soutěžním principem, který dokonale prověří souhru řidiče a spolujezdce s jejich vozem, jsou to, co na takových akcích miluju…

Jedno z více míst, v nichž trasa rallye protínala bývalou hranici rozděleného Německa.

Velký díky mechanikům Škoda Classic Joskovi Petříčkovi a Petrovi Procházkovi za jejich doprovod. Sice neměli s embéčkem žádnou práci, ale o to více klidu dodávali škodováckým posádkám.

V plném nasazení: přímé řízení, jistý podvozek a burácející motor… a pak pohled na tachometr, který mne vrátil zpátky do osmdesátikilometrové reality.

„Tak hele ženo, doufám, že to máš dobře nastavený a zmáčkneš to přesně“