Co mě v autě otravuje a proč?

1. Stop-start

Jednoznačná jednička, co se iritace řidiče týče. Jedná se o systém, který po nastartování drtivá většina z nás (vč. lidí přímo od automobilek) ihned deaktivuje. Neustále zhasínaní a opětovné startování motoru sice možná šetří nějakou tu kapku paliva a tím i životní prostředí, je to ale vykoupeno snížením komfortu (zejména naftové motory jsou při startování hlučné a zavibrují) a trpí rovněž technika hnacího agregátu.

2. Menší objem a stále méně válců

Emisní diktát s sebou přináší i stále častější používání tzv. downsizingu – tedy snižování zdvihového objemu motoru s cílem dosáhnout nižší spotřeby paliva při zachování výkonu agregátu. Teoreticky se to daří – auta vykazují na papíře spotřeby z říše snů. Praxe je však jiná, malé přeplňované motory mají zejména s velkými a těžšími auty hodně práce, jejich spotřeba je stejná jako předtím a dynamika zejména u zatížených aut na dálnici pokulhává. Malým motorům se jejich vyšší zátěží také snižuje trvanlivost.

3. Adaptivní tempomat

V jádru užitečné rozšíření běžného tempomatu, díky kterému umí auto udržovat konstantní odstup od vpředu jedoucích vozů. Dnešní systémy umí dokonce zcela zastavit, a tak třeba popojíždět v zácpě. Zní to bezvadně, ale v běžné realitě českých silnic to má háček – systém totiž udržuje z důvodu bezpečnosti větší odstup od vpředu jedoucích aut, než jaký je na našich agresivních silnicích zvykem, takže se vám tam pořád někdo cpe a poté, co auto před vámi uhne, tak chvilku trvá, než adaptivní tempomat změnu zaregistruje, vyhodnotí jako bezpečnou a zase zrychlí. To samozřejmě zase vadí všem těm, kteří se vám lepí na zadek. Systém zkrátka nepředvídá tak, jako normální řidič, takže adaptivní tempomat lze využít jen v ideálních a nepříliš častých situacích.

4. Parkování mobilem

Frajeřinka je to veliká, což o to, ale její využití v praxi? No, možná doma v garáži, když se budete chtít blýsknout před sousedem, ale v běžném provozu, ať už na parkovišti u nákupního centra či v přeplněných ulicích, to raději nezkoušejte. Auto zaparkuje, to ano, ale celý ten proces je dost zdlouhavý – nejprve mu při projíždění musíte určit, kde si má hledat volné místo, následně zastavíte, vystoupíte z auta, vezmete do ruky mobil, spustíte aplikaci a necháte svoje auto pomalu zajet do mezery… a ostatní čekající řidiči vás budou během těch dlouhých desítek sekund určitě „milovat“.

5. Dotykové displeje a žádná tlačítka

Někteří výrobci jsou natolik posedlí zrychleným vývojem na poli spotřební elektroniky, že trendy z oblasti chytrých telefonů a tabletů převádějí do interiérů vozidel a zcela ignorují klasická tlačítka. Všechny funkce včetně nastavení klimatizace či předvoleb rádia pak musí člověk ovládat přes dotykovou obrazovku. I u naprosto banálních požadavků (např. snížení teploty klimatizace) se mnohdy jedná o dosti zdlouhavý proces. Pro některé funkce, které ovládáme za jízdy, jsou zkrátka klasická tlačítka jen těžko nahraditelná a samozřejmě i výrazně bezpečnější. A to, jak zapatlaná je po chvíli obrazovka, nemá smysl ani zmiňovat…