Z NDR do NSR

Za start této etapy jsme určili vzhledem k reportážnímu vozu Volkswagen Touran symbolicky Wolfsburg, z něhož rovněž nebylo daleko na tehdejší „čáru“. Zdejší Autostadt lze označit po „Brouku“ a „Golfu“ za třetí nejúspěšnější projekt koncernu Volkswagen, byť tomu tak od jeho vzniku nebylo. Naopak – tento megalomanský projekt si svého času v dobách největší slávy prosadil Ferdinand Piëch a utopil v něm spoustu koncernových peněz. Zprvu byl ztrátový projekt kdekomu trnem v oku, ale situace se postupně stabilizovala a Autostadt si našel své místo na slunci. Od jeho otevření v roce 2000 ho navštívilo přes 33 milionů lidí a s roční návštěvností přes dva miliony návštěvníků se řadí k jednomu z nejnavštěvovanějších míst Německa. Sám jsem byl v Autostadtu několikrát, naposledy ho mám spojený se skvělým zážitkem během vetreránské rallye Hamburg-Berlin.

1. Autostadt: Historie, současnost a spousta zábavy

Vím, že je Autostadt i dnes trochu citlivější téma. Lidé, kterým zrovna koncern VW nepřirostl k srdci, v něm mají tendenci vidět symbol arogance, ale to se popravdě hodně pletou. Autostadt je dnes totiž jakýmsi zábavním parkem pro všechny milovníky automobilizmu – jasně, že jsou tu akcentovány koncernové značky, ale asi před deseti lety jsem se na jedné zahraniční veteránské rallye bavil s lidmi z Autostadtu a ti mi nastínili svou představu o tom, že budou do expozic kupovat i zajímavé nekoncernové vozy tak, aby z vystavené vozy byly v patřičném kontextu doby. Sympatické a neobvyklé, říkal jsem si tehdy s tím, že jim tenhle bezva nápad asi zatrhne někdo v představenstvu. Nestalo se, a tak jsou v Autostadtu k vidění třeba i BMW, Citroën, Lancia, Mini, Tatra, Rolls-Royce a další legendy. Ale Autostadt není jen o autech – je pro celou rodinu. Příjemnou atmosféru vyvolávají takové nápady, jako je květinový tunel, velcí kapři plovoucí pod hladinou zdejších vodních ploch, všudypřítomná zeleň i různé projekty pro děti vč. koutků na hraní, ženy se jistě rády projdou butiky v hlavní budově, kde najdou nejen automobily… K návštěvě Autostadtu doporučuji minimálně jeden den, dva jsou ale určitě lepší. Velkou fotogalerii a bližší informace o muzeu Zeit Haus přináší spřátelený Classic Blog.

               

2. Harz: raději čarodějnice

Nejsevernějším německým středohořím Harz procházela „železná opona“. Dnes je zdejší národní park společně s přírodním a geologickým parkem Harz nejoblíbenějším turistickým (v zimě i lyžařským) regionem v severním Německu. Můžeme to potvrdit: všude bylo plno, což měl sice při naší cestě na svědomí i státní svátek, ale za pěkných víkendů to prý nebývá jiné. Apropo, ty čarodějnice. Nejvyšší zdejší hora (Brocken – 1132 m n.m.) se často utápí v mlze, a odtud ty pověsti o čarodějnicích, které možná zahlédnete při putování hlubokými lesy. Nechybí tu ani čarodějnická stezka Harzer-Hexen-Stieg. V horách si v autě (či na motorce) užijete kvalitních klikatých silniček (vedla tudy také jedna etapa již zmíněné veteránské rallye), ale můžete se do nich vydat i historickým parním vlakem. Místní úzkorozchodná dráha vede až do konečné stanice Brocken (1125 m n.m.), což je nejvýše položené nádraží v Německu. Na Harz by si však stejně jako na Autostadt chtělo vyhradit dva dny, nebo spíš prodloužený víkend. Pak by zbyl čas i na půvabná upravená města se středověkými hrázděnými domy, historické jádro města Goslar, klášterní kostel, zámek a město Quedlinburg. K zajímavostem patří i vodohospodářský systém Horního Harze, stejně jako městečka Wernigrode a Goslar – vše chráněné památky UNESCO.

 

         

3. V údolí i na kopci

Bad Harzburg, naše vůbec první zastávka v Harzu, ležel kdysi blízko hranice. Mohli jsme se na něj podívat shora díky krátké jízdě mile oldschoolovou lanovkou, kde lístky koupíte i uvnitř od „řidiče“. Cestou vzhůru se zajímavě otevírá pohled na město a do údolí: lázně s modravým bazénem, zelený pás pohoří, stellplatz pro obytné vozy. Vlevo od trasy pak jedním pohledem můžete spatřit další výletní cíl: zdejší Stezku korunami stromů. Dole u lanovky je parkoviště, v den naší návštěvy (státní svátek) logicky přeplněné (o pár set metrů výš další kapacitnější na tom nebylo lépe) a restaurace se zajímavou nabídkou s rozumnými cenami. Nahoře u ruin hradu (Grosser Burgber, 483 m) je kromě toho také restaurace. Vysokohorská přirážka je zde cca dvě euro, a navíc výběr levnějších jídel omezen. Další cíle tohoto lázeňského města jen letem světem: technické muzeum, lanový park, rodinný park Krodoland, wellness oáza. V době našeho pobytu setkání i celoevropské setkání „VW Bulli“. Od lanovky (najdete tu také informační centrum) vede čtyřproudá silnice vzhůru. Moc se nerozjíždějte, po pár kilometrech vlevo je hned další atrakce. Vodopád, a samozřejmě další restaurace. Prázdno nebylo ani na samotném vrcholu stoupání, tam obrovité parkoviště napůl zabrali motorkáři a automobilisté. Raději jsme tedy pokračovali do horského městečka Abtenau (mj. KrauterPark/koření), z něhož jsme si trochu zajeli kvůli pokochání se chorvatsky modrou hladinu zdejší přehrady. Zdálo by se, že její klikatá podoba dovoluje projížďku jen na člunech, ale pak jsme zahlédli u hráze pravý „parník“. Vysoko nad vodou podél kroucené silničky bezpečně za svodidly chodníčky pro pěší, cyklisté se tedy dělí o silnici, ale jen dočasně – mají tu pro ně i bezpečné stezky. Ovšem jak pro koho: Harz nabízí i náročné túry na horských kolech se strmými sjezdy po úzkých single-trailech.

   

4. Point Alpha: Symbol rozdělení

Z Harzu jsme namířili na jih, abychom  ještě za světla navštívili Point  Alpha. Jedná se o pozorovací bod Američanů, z něhož monitorovali dění na druhé straně hranice. Méně slavný než berlínský přechod Checkpoint Charlie, ovšem cena od Kuratoria německé jednoty za zásluhy o jednotu Německa a Evropy v míru a svobodě nese název právě Point Alpha. Ovšem ani východní blok tuto oblast nenechal bez dozoru, takže u vesnice Rasdorf  v „západním Německu“ si můžete prohlédnout jak někdejší základnu Američanů v malém lesíku (přízemní budovy, pozorovací věž, vzadu i auta a helikoptéry), tak tehdejší areál pohraničníků NDR „naproti“ (u vesničky Geisa). Tomu dodnes vévodí točící se artefakt s nápisy „mír“ v několika jazycích (včetně azbuky). V kontrastu k docela útulné základě Američanů schovaném v lese tu měli několik budov (dnes muzeum) na holém kopci. Point Alpha patří vlastně již do biosférické oblasti Rhion, která se táhne dále na jih. Kromě této německo-německé památky nejznámějším místem tohoto středohoří je Wassekuppe (950 m, nejvyšší zdejší hora, na níž pramení řeka Fulda a 30 potoků), přitahující zejména milovníky bezmotorového létání. Najdete tu také turistickou stezku Hochrhöner, která byla v roce 2010 označena za „nejhezčí turistickou trasu Německa“. Horu Gangolfsberg a hrad Milseburg najdete v tzv. Zeleném pásu, vlastně uprostřed pralesa. Rhion se nachází na pomezí tří spolkových zemí (Bavorska. Hesenska, Duryňska) a je znám také jako „hvězdný park“ – jsou tu výborné podmínky k pozorování hvězd díky malému světelnému smogu.

   

   

5. Duryňský les

Tečku za touto etapu jsme udělali v Duryňském lese, přezdívaném také „zelené srdce Německa“. Na návštěvníky přírodního parku Durynský les čekají odlehlé horské lesy, kvetoucí louky, tajuplné bažiny, prameny a potoky. Místní krajinu mohou turisté objevovat na 170 km dlouhé turistické hřebenové stezce Rennsteig, která patří k nejoblíbenějším turistickým trasám Německa a je rovněž nejstarší! My jako motorizovaní návštěvníci jsme absolvovali jen část 450 kilometrů dlouhé trasy, která vede po celém přírodním parku Duryňský les. Kromě monumentálního hradu Wartburg, který dnes patří do světového dědictví UNESCO, a romantického zámku Altenstein s krajinným parkem, tu najdete desítky dalších hradů a zřícenin, horu Inselsberg i zimní středisko Oberhof, pohádkové vílí jeskyně v Saalfeldu s nádherně zbarvenými krápníky a podzemními jezery, která hýří všemi barvami. Po celém parku se nachází 13 informačních center.

         

 

¡ Realizaci celého projektu, s jehož výstupy se můžete kromě mého blogu setkat i na www.autokabelky.cz, www.classicblog.cz a www.automotofin.cz,  podpořili Volkswagen a Německá centrála cestovního ruchu. Kromě jiného tak během zhruba 2000 najetých kilometrů vznikl i test nového Volkswagenu Touran 2.0 TDI.